Блокировка Рекламы Форекс

Když poletovala v kraťounkých sukýnkách v rozpáleném letovisku Saint-Tropez a dováděla k šílenství svého filmového otce Louise de Funèse, bylo jasné, že tato talentovaná mladá žena má před sebou hvězdnou kariéru. Ale nestalo se tak. Vlivem souhry několika různých okolností a událostí se Geneviève Grad v poměrně mladém věku zcela stáhla z filmového světa. A kdyby jen z filmového. V jednu chvíli doslova zmizela.

Skoro nikdo o ní nic nevěděl a vlastně ani neví. Jen pár perliček a útržků, protože Geneviève rozdala jen pár rozhovorů a nikdy ne o svém životě, jen vždy zodpověděla pár otázek ohledně natáčení. Ale kdo hledá, najde a kdo chce vědět, vše si zjistí. Najednou vyplouval na povrch jeden střípek za druhým, který složil mozaiku života této krásné modrooké ženy. Proč zahodila nadějnou kariéru?

Mohl za to Igor Bogdanoff, obskurní to figurka francouzského šoubyznysu, který se svým dvojčetem Gríškou propadl plastickým operacím natolik, že se z původně pohledných dvojčat stalo něco tak strašného, že lidé při jejich spatření doslova zvraceli?

Zkusme se podívat blíže na životní příběh roztomilé Nicole - Geneviève Grad.

Geneviève Gabrielle Grad je válečným dítětem. Talentovaná žena se narodila 5. července  v Paříži, dokonce ne v nemocnici, ale doma při překotném porodu. O sourozencích se nikdy nezmínila, nedají se dohledat, takže se předpokládá, že byla jedináčkem. Matka Nene (také Nina nebo Nena) Grad byla architektka, otec Robert Jean Grad byl povoláním typograf - pracoval v novinách France-Soir. Byl alsaského původu a pocházel z vesnice La Wantzenau.

O dětství Geneviève existuje jen málo informací a vesměs kusých, ale přesto něco ze svého života Geneviève prozradila. Matka z ní chtěla mít architektku a odmalička ji brala na stavby všech svých projektů - to však Geneviève vůbec nebavilo.

Chodila na hodiny tance a zpěvu. Zvláště v tanci excelovala - mrštná a neuvěřitelně ohebná dívka zaujala i slavnou primabalerinu, která ji chtěla angažovat do velkého divadla. Ale Geneviève odmítla - balet nebyl nic pro ni. Byl málo živelný, živočišný, ona chtěla tančit doslova jako o život a moderní tance. A navštěvovala herecký kurs u Beatrice Dussanne.

V roce , kdy jí bylo patnáct let, si dívky náhodu všiml filmový producent a nabídl jí práci v Římě. Otec zprvu nechtěl mladičkou dceru pustit na tak dalekou cestu, ale nakonec si dal říct. První účinkování Geneviève před kamerou se nedochovalo, ale rozhodně nešlo o marnou námahu. Objevil ji totiž producent Michel Boisrond.

Díky němu dostala v roce  roli v dramatu Jedna noc na pláži a ještě ve stejném roce se objevila v dobrodružném filmu Kapitán Fracass, kde po boku Jeana Maraise doslova zazářila. Poté natáčela jeden film za druhým a svůj velký taneční a pěvecký talent zúročila na divadelních scénách. Už jako populární herečka vystoupila ve filmech Arsene Lupin či Sandokan nebo Moloch.

V roce  se zúčastnila konkurzu na film Angelika, markýza andělů. Konkurzu na hlavní úlohu se zúčastnily také Jane Fonda, Brigitte Bardot či Catherine Deneuve. Roli bujné a zlobivé markýzy skutečně dostala. Jenže ji přemluvil Jean Girault na roli zcela jinou - také to měla být role rozevláté a rozesmáté dívky - Nicole Cruchotové. Takže ve slavné Angelice zazářila Michelle Mercier.

Geneviève Grad se jako neposlušná a zlobivá dcera cholerického strážmistra Cruchota v nesmrtelném podání Louise de Funèse objevila ve třech filmech četnické série - Četník ze Saint Tropez, Četník v New Yorku a Četník se žení. Chytlavou ústřední píseň z prvního filmu Douliou Douliou Saint Tropez nazpívala sama Geneviève.

Talentovaná rošťácká modrooká blondýnka uchvátila i herce z četnických filmů - Louis de Funès, který nevycházel s nikým, snad jen s Michelem Galabru, si svou filmovou dceru zamiloval a nechal se slyšet, že by ji bral i za dceru skutečnou. Geneviève byla po celou dobu natáčení zahrnována dárečky a kytičkami od ostatních četnických kolegů a představitel Merlota, Christian Marin, jí měl dokonce psát milostné básničky.

Zdálo by se, že slibně rozjetá kariéra bude pokračovat i nadále a Geneviève bude stálou hvězdou francouzské kinematografie. Jenže se někde stala chyba. Herectví ji prý přestalo naplňovat, uspokojovat, začala mít psychické problémy a nesmířila se s popularitou.

Byla unavená a vyčerpaná. Účast na dalších četnických filmech rezolutně odmítla, byť s ní všichni počítali a dokonce se museli narychlo přepisovat scénáře. Byl na ní vyvíjen takový nátlak, že po dotočení filmu LeDémoniaque se rozhodla, že zmizí.

Útočiště nalezla v Gers, kde žili její přátelé, manželský pár šlechticů. Měla nasmlouváno ještě natáčení tří filmů, byla čestná, takže své závazky splnila, ale tyto filmy už upadly do zapomnění. Vždy se objevila na natáčení, natočila co měla a černé auto jejích přátel ji odvezlo zpět do Gers na rodinné sídlo.

S nikým nemluvila, mimo natáčení seděla stranou a odmítala jakékoliv rozhovory. Nervové zhroucení souviselo i s přílišným tlakem od producentů a režisérů, kteří ji neustále pronásledovali. Chtěla mít klid.

Jenže poblíž přátel, u kterých pobývala zavřená jako zakletá princezna, stojí zámek Saint-Lary. Rodinné sídlo starého šlechtického rodu. A tam se seznámila s Igorem Bogdanoffem. A zamilovala se tak, že úplně ztratila hlavu. V té době byl Igor velice pohledný a jeho proměna v monstrum začala plíživě, leč zamilovaná Geneviève to brala jen jako výstřednost svého vyvoleného. Otěhotněla a páru se narodil syn Dimitri.

Na Igora a Gríšu Bogdanoffovi se musíme podívat blíže, protože jejich příběh je vlastně velice zajímavý, smutný a zoufalý. Igor Bogdanoff (též Bogdanov) se stejně jako jeho bratr Grigorij (Gríška, Gregory) narodil  srpna  ve zmíněném sídle v Saint-Lary. Jejich otec byl ruský umělec tatarského původu. Jmenoval se Jurij Michajlovič Ostasenko-Bogdanov. Často si říkal princ Bogdanov, ale zda byl skutečně urozeného původu se neví.

Matka dvojčat se jmenovala Maria Dolores Franciszka Kolowrat-Krakowska. Podle dokumentů je jejím otcem hrabě Hieronymus von Colloredo-Mansfeld. Oba bratři měli české kořeny - jejich babička patřila ke šlechtickému rodu Kolowratů v Čechách.

Igor Bogdanoff byl starší z bratrů, o 45 minut. Oba od dětství čerpali vědomosti z bohaté knihovny rodinného sídla a projevila se u nich nesmírná inteligence, kterou dvojčata zúročila ve studiu - Igor vystudoval sémiotiku a pak obhájil doktorát z teoretické fyziky. Gríška se stal doktorem matematiky na Pařížském institutu politických studií.

Oba byli velice populární ve francouzské televizi, kde měli vlastní pořad o science fiction. Jenže pak jim, obrazně řečeno, hráblo. No, obrazně - doslova. Griška byl co se týče žen plachý, lamačem srdcí byl spíše Igor, ale to bylo tak jediné, co oba bratry rozdělovalo. Naopak je znenadání spojila vášeň k plastickým operacím. Postupem let se velice pohlední bratři změnili v obludná monstra. Zřejmě trpěli nějakou duševní chorobou, závislostí na plastických operacích.

Nikdy totiž nepřiznali, že by nějaký zákrok podstoupili. Dokonce na zlé jazyky podávali trestní oznámení za pomluvu. Zkrátka - zbláznili se a oba najednou. Velice zajímavý fakt o dvojčatech - přemluvil jeden druhého, kdo koho, nebo to byl společný nápad? To se asi nedozvíme. Každopádně během pár let vypadali jako z kabinetu příšer. Lidé před nimi utíkali, děti vyděšeně křičely. Dvojčata se stala spíše smutnými klauny, kteří byli zváni do různých obskurních show.

Duševní choroba pokračovala a vypadali čím dál více jako zmutovaní mimozemšťané. A jak se zbláznili oba naráz, oba naráz také zemřeli - na covid. Šest dní po sobě na přelomu roku / Měli společný pohřeb a spolu jsou i pochováni. Ač Geneviève Grad dávno s Igorem nebyla, lidé si jí všimli při pohřbu - stála úplně stranou maskovaná černými brýlemi a šátkem.

Pokud si chcete o příběhu dvojčat Bogdanoffových zjistit více, stačí zadat jejich jména do vyhledávače - naleznete i fotografie z jejich mládí, kdy jsou to skutečně krásní muži.

Ale zpět k Geneviève. S Igorem se rozešla, nejen, že ji děsil svou proměnou, ale bála se ho. Trpěl výbuchy vzteku a mohutně podporovaný bratrem, který každou jeho přítelkyni nesnášel, dokonce zpochybnil otcovství Dimitriho - prý si ho upletla s někým jiným. Poslední kapkou byla další plastická operace, kterou bratři podstoupili. A navíc se zjistilo, že to s jejich vzděláním nebude tak horké - jejich dizertační práce měly být plné nesmyslů a chyb.

Vzala syna a zmizela z dosahu šíleného a děsivého otce svého dítěte. Odstěhovala se na venkov, do Vendome, kde se seznámila s Annie Chaplin, jednou z dcer Charlieho Chaplina. Spolu s ní organizovala kulturní život a obchodovala se starožitnostmi. Pracovala i v televizi, ale ne před obrazovkou - stala se produkční pro TF1. Poslední film natočila v roce  a vůbec se nepovedl.

Geneviève v půlce  let pověsila herectví na hřebík a publicitě se úzkostlivě vyhýbala a vyhýbá. Na jaře  se po jedenáctileté známosti vdala za architekta Jeana Guillaumeho. Potomka s ním ale nemá. A na veřejnosti se vůbec neobjevuje a dle svých slov již neobjeví. Konečně je prý šťastná, má radost ze syna a letos oslaví osmdesáté narozeniny.

Krásná, talentovaná a okouzlující Geneviève Grad *5. červenec

Prameny:

Geneviève Grad: que devient l'actrice des Gendarmes à Saint Tropez, ex-compagne d'Igor Bogdanoff ? - Voici

Geneviève Grad - La biographie de Geneviève Grad avec eunic-brussels.eu

Geneviève GRAD: Rodokmen podle eunic-brussels.eu (wikifrat) – Geneanet

Bratři, kteří podstoupili plastickou operaci. Kdo jsou bratři Bogdanoffové: příběh podivných a neoficiálních pseudovědců a showmanů (eunic-brussels.eu)

Geneviève Grad - Wikipedie, otevřená encyklopedie (eunic-brussels.eu)

Genevieve Grad - Životopis editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Thomas Wolfe na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat editovat zdroj]

Wolfe se od roku snažil tři roky o inscenování svých děl, avšak bez úspěchu, mj. i kvůli jejich přílišné rozsáhlosti. Divadlo Theatre Guild také odmítlo jeho hru Vítejte v našem městě. Nakonec v říjnu odplul do Evropy, kde chtěl pokračovat v psaní. Z Anglie odcestoval do Francie, Itálie a Švýcarska. Na své cestě zpět potkal Aline Bernsteinovou (–), scénickou výtvarnici divadla Theatre Guild. Měla dvě děti se svým o 18 let starším manželem, burzovním makléřem. Od října žili spolu s Wolfem, vztah trval následujících pět let. Byl sice turbulentní a někdy bojovný, ale měl silný vliv na Wolfeho tvorbu. Po návratu z Evropy v létě začal Wolfe psát první verzi románu O Lost, který se vyvinul do díla s názvem K domovu pohleď, anděle! (Look Homeward, Angel). Šlo o autobiografický román, rodinnou kroniku, ve které se Wolfe vrátil ke vzpomínkám na život v Asheville, včetně osudů obyvatel matčina penzionu na Spruce Street. V knize se městečko nazývá Altamont a penzion Dixieland. Svou rodinu pojmenoval Gantovi, sebe Eugen, otce Oliver a matku Eliza.

Originální rukopis O Lost měl o sto stran (66 tisíc slov) víc a Wolfe v něm více experimentoval, než v konečné verzi K domovu pohleď, anděle!. Editace byla provedena Maxwellem Perkinsem z vydavatelství Scribner 's, nejprominentnějším knižním editorem těch dob, který také pracoval s Ernestem Hemingwayem a Francisem Scottem Fitzgeraldem. Wolfe mu vyjádřil svou vděčnost za disciplinovanou editaci. Říká se, že Wolfe v něm našel vzor postavy otce v tomto románu. Perkins byl otcem pěti dcer, Wolfe si k němu patrně vytvořil synovský vztah také. Perkins zkrátil děj a zaměřil se na charakter Eugena, jehož předobrazem byl sám Wolfe.

Román byl publikován jedenáct dní před krachem burzy v roce Byl dedikovaný Aline Bernsteinové. Brzy po vydání románu se však Wolfe vrátil do Evropy a svůj vztah s Bernsteinovou ukončil. Publikace románu způsobila v jeho rodném městě Asheville rozruch, protože se v něm dalo demaskovat více než dvě stě místních postav. I někteří členové Wolfovy rodiny byli rozrušení ze svých portrétů v románu, ale jeho sestra Mabel mu napsala, že si je jistá, že měl nejlepší úmysly. Wolfe se pak Ashevillu raději vyhýbal osm let.

K domovu pohleď, anděle! se stal bestesellerem krom USA také ve Spojeném království a Německu.

Po více než čtyřech letech (Wolfe v té době žil v Brooklynu) vydalo nakladatelství Scribner’s jeho druhý román The October Fair. Byl to vícedílný rozsáhlý epický příběh. Po zvážení obchodních možností, Perkins podmínil vydání jeho extrémním zkrácením a vytvořením jednoduchého bestsellerového rozsahu, který byl nakonec nazván Of Time and The River (O času a řece). Román byl skutečně komerčně úspěšný, ještě více než K domovu pohleď, anděle! Postava Esther Jackové byla založena na osobě Aline Bernsteinové.

Od roku zastupoval Wolfovy zájmy literární agent Maxim Lieber. Na jeho radu Wolfe opustil vydavatelství Scribner's a upsal se vydavatelství Harper and Row. Jedním z důvodů odchodu bylo též připisování úspěchu jeho románů Perkinsovi a jeho editaci, což Wolfe těžce nesl.

Wolfe strávil ve letech hodně času v Evropě, zvláště v Německu, kde měl mnoho přátel. Nicméně v roce byl svědkem incidentu diskriminace židovské menšiny, co ho rozrušilo a změnil na Německo svůj názor. Vrátil se do Ameriky a vydal povídku popisující zmíněný incident pod názvem I Have to Tell You v periodiku The New Republic. Kvůli jejímu publikování byly Wolfovy knihy německou vládou zakázány, stejně tak byl Wolfovi zakázán pobyt v zemi.

V roce poprvé od vydání svého prvního románu navštívil rodné Asheville.

Poslední etapa[editovat

Radnice Prahy 10 sídlí ve Strašnicích ve Vinohradské ulici. Foto: archiv

Centrum bude občanům Prahy 10 asistovat při hledání a získávání pomoci od městské části, kraje či státu. Nabídne také kontakty na sociální pracovníky, zaměstnance bytového odboru, úřadu práce nebo občanskoprávní poradny. Klienti se v případě potřeby dozví, kde vyhledat právní pomoc nebo další služby, například finanční poradenství zaměřené na prevenci proti zadlužení.

„Sociální systém je složitý, chceme lidem usnadnit orientaci a pomoci jim řešit situaci, kvůli které se na úřad obrátili. Může to být jednoduché předání kontaktu či nasměrování na sociálního pracovníka, ale někdy je potřeba hodně empatie a také více času, než zjistíme, jakou pomoc návštěvník centra potřebuje. Například, když se na nás obrátí tatínek dvou dětí, jemuž náhle zemřela žena, a on si neví rady, co dál,“ řekl David Kašpar (STAN), místostarosta Prahy 10 pro sociální oblast a rodinnou politiku.

V posledních několika měsících fungovalo centrum ve zkušebním režimu a už během této krátké doby se podle Kašpara ukázalo, jak jsou jím nabízené služby potřebné. Na pracovnici centra se obrátilo několik desítek lidí, ať už osobně, emailem nebo telefonicky. Hledali pomoc při orientaci v systému sociálních a návazných služeb nebo nevěděli, kam se obrátit a jaké jsou možnosti řešení složité osobní, rodinné či bytové situace.

„Pilotní provoz Sociálního centra potvrdil potřebu takového kontaktního místa, které bude fungovat jako rozcestník a spolehlivý kompas při hledání adresné pomoci pro danou životní situaci,” dodal starosta Prahy 10 Martin Valovič (ODS). 

Nejčastěji se na centrum obraceli lidé mezi třiceti a šedesáti lety osobně. Přes 85 procent z nich mělo trvalé bydliště na Praze 10, a z velké většiny zatím nespolupracovali ani se sociálním pracovníkem, ani s žádnou pomáhající organizací. Hledali informace o sociálních službách (35 procent), bytové problematice (24 procent), zdravotních službách (19 procent) či informace o sociálních dávkách (14 procent).

Dlouhodobým cílem je služby centra dále rozvíjet, tak aby zde každý, kdo se na něj obrátí, našel pomoc. Z toho důvodu si pracovníci centra povedou anonymizované statistiky o poskytnutých službách. Tyto záznamy poslouží pouze k vyhodnocení a případné úpravě poskytovaných služeb.

Sociální poradenské centrum
Úřad městské části Praha 10, Vinohradská /
Pondělí a středa – I –
Tel.:   
Email: SZP@PRAHACZ

Thomas Wolfe

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Možná hledáte: Tom Wolfe.

Thomas Clayton Wolfe (3. říjnaAsheville – záříBaltimore) byl americkýspisovatel.

Napsal čtyři dlouhé romány a mnoho novel, dramatických prací a fragmentů románů. Je známý mícháním vysoké originální, poetické, rapsodické a impresionistické prózy s autobiografickým psaním. Jeho knihy napsané a publikované ve dvacátých a třicátých letech století živě reflektují tehdejší americkou kulturu a společnost a jsou filtrovány přes Wolfův senzitivní, sofistikovaný a analytický úhel pohledu. Stal se velmi slavným ještě v průběhu vlastního života.

Po jeho brzké smrti jeho současník William Faulkner řekl, že Wolfe byl nejlepší spisovatel jejich generace. Wolfe měl značný vliv i na slavného beatnického spisovatele Jacka Kerouaca, autory Raye Bradburyho či Philipa Rotha. Zůstává jedním z nejdůležitějších spisovatelů moderní americké literatury, byl též jedním z prvních mistrů autobiografické fikce. Je považován za nejslavnějšího autora pocházejícího ze Severní Karolíny.

Životopis[editovat editovat zdroj]

Thomas Wolfe se narodil v Asheville v Severní Karolíně jako nejmladší z osmi dětí otce Williama Olivera Wolfa (–) a Julie Elizabeth Westallové (–). Jen šest z dětí se dožilo dospělosti. Wolfovi bydleli na 92 Woodfin Street, kde se narodil i Tom. Jeho otec byl neúspěšný kameník, který rozjel byznys s náhrobky. Jeho matka pronajímala pokoj a pracovala s nemovitostmi. V roce otevřela ubytovnu v St. Louis „Pro Světový mír”. Zatímco rodina byla v St. Louis, dvanáctiletý Thomasův bratr Grover zemřel na tyfus. V roce Julia Wolfová koupila dům nazvaný „Old Kentucky Home” nedaleko 48 Spruce Street v Asheville. Vybudovala v něm penzion a bydlela v něm spolu s Thomasem, zatímco zbytek rodiny zůstal bydlet ve Woodfin Street. Wolfe žil ve Spruce Street, dokud neodešel na univerzitu v roce (v domě je nyní jeho památník). Wolfe si byl blízký s bratrem Benem, který ovšem zemřel rovněž brzy (jako 26letý) – tuto událost zaznamenal Thomas ve svém románu K domovu pohleď, anděli. Julia Wolfeová koupila a prodala později mnoho domů a nakonec se stala úspěšnou obchodnicí s nemovitostmi.

Wolfe začal se studiem na Severokarolínské univerzitě v Chapel Hill, když mu bylo 15 let. Byl členem Dialectical Society a studentského bratrstva Pí Kappa Fí. Jako první literární cíl si určil být dramatikem – na podzim roku se zapsal do kurzu psaní her. Jeho jednoaktovka Návrat Bucka Gavina (The Return of Buck Gavin), byla předvedena nově vytvořeným souborem Carolina Playmakers, pak i spolužáky, s Wolfem v hlavní roli. Editoval na univerzitě studentské noviny The Daily Tar Heel a vyhrál The Worth Prize for Philosophy za esej s titulem Krize v průmyslu (The Crisis in Industry). Jiná jeho hra Třetí noc (The Third Night) byla inscenována v prosinci Wolfe byl uveden do univerzitního čestného klubu Golden Fleece honor society (Ctihodný spolek zlatého rouna).

Promoval s akademickým titulem bakaláře svobodných umění v červnu V září téhož roku nastoupil na Graduate School for Arts and Sciences na Harvardově univerzitě, kde studoval psaní her pod vedením George Pierce Bakera. Dvě verze Wolfovy hry Hory (The Mountains) byly předvedeny skupinou Baker's 47 v roce

V roce Wolfe získal magisterský titul z Harvardu. Jeho otec v červnu toho roku zemřel v Asheville. Tato událost silně ovlivnila jeho tvorbu. Wolfe pokračoval ve studiu další rok se skupinou Baker's 47 Workshop, která inscenovala jeho hru s deseti akty Vítejte v našem městě (Welcome to Our City) v květnu

V listopadu se Wolfe přestěhoval do New Yorku. Usiloval o inscenaci svých her na Broadwayi. V únoru začal učit angličtinu jako suplující učitel na New York University (NYU), v čemž pokračoval následujících sedm let.

Umělecká kariéra[editovat Čeunic-brussels.eu (eunic-brussels.eu)

Nicole, filmová dcera četníka Cruchota: ZAMILOVALA se do zrůdy! - Šíp (eunic-brussels.eu)

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Napsat článek

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na [email protected]